Monaco 2013 - Za tajemstvim lesa
Kod akce : GC446WV
Kdy : 8.6.2013
Kde : Chrudim
Kdo : Irilee, KBCZ, Libor.29, Eri77?
Tak jsme se všici zaattendili :) a uvidíme co nás čeká za taškařici. Sám jsem zvědav, osobně doufám že to moc náročné nebude jelikož v pondělí jedu na služební cestu a měl bych se spíše o víkendu připravovat návykové látky....
Z historie eventů:
Když se podíváme na historii eventů na Monacu, pak zjistíme, že ten první, konaný v roce 2009, byl laděný pohádkově a byl věnován především našim dětem. V následujícím roce účastnící eventu hledali toho proradného Calveru v duchu sedmi statečných. V roce 2011 zase pátrali po pokladu Monackého knížectví a konečně vloni zase absolvovali spoustu roztodivných úkolů ve virtuální pevnosti Boyard. Ten letošní event bude takovým malým návratem. Návratem k dětem a přírodě. Jednak je eventů pro děti málo a také jsme zaznamenali, že se lidé příliš vzdálili od přírody a les vnímají jen jako nějaké uskupení stromů a cest. Les je živý organismus a člověk byl a je jeho součástí.
Jak za pokladem:
event bude opět ve formátu postupného startu, i když start není příliš vhodné slovo, protože se hodí spíše do nějakého závodu a tady to závod určitě nebude. Skupinky vytvořte tak, že vedoucím skupiny - kapitánem - bude nějaké dítě a tento kapitán si pak zvolí členy do svého týmu. Doporučuji navigátora znalého orientace v terénu a vybaveného kouzelnou krabičkou se spojením se satelity, poté zapisovače znalého písma, zdatného plavčíka, jídlonosiče a tak dále. Počet členů sice není omezen, ale víc jak 4 už se zdá být moc. A ani pojem dítě není nijak přesně ohraničen (odhaduje se od 1 do 100 let).
V logu will attend uvádějte vaše případné požadavky na startovní čas a členy skupiny. Startovní listina zde bude průbežně doplňována a aktualizována.
Zdroj: https://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC446WV zatím jen pro ilustraci (bude po akci nahrazeno zprávou)
Made by Spadi
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Už je to nějaký čas, kdy mě a Pokjina začala na tento event lákat Eri77. Vypadalo to víc než lákavě a tak už jsem jen očekávala publikaci. Do té doby bylo bohužel jasné že Pokjin nepojede, ale brzy byl přichlášn trojčlenný tým Spadi, KBCZ a já. Ovšem pak odpadl Erice zbytek týmu a domluvili jsme se na sloučení. Pak přišel Spadi, že také nepojede a na poslední chvíli slíbil svou účast Libor.29. V sobotu ráno vyzvedl KBCZ a mě a vyrazili jsme po 11 té hodině vstříc dalším dobrodružstvím. Den nás vítal hustou mlhou a my doufali, že se z mlhy vyloupne sluníčko. Cestou bylo sem tam vidět jak si déšť pohrál s přírodou, na polích stály obrovské kaluže vody a nebyl to moc veselý pohled. Navíc tým byl v rozkladu - Libor s antibiotiky, KBCZ po flámu s cca jeden a půl hodinkou spánku
V Pardubicích jsme volali Eri, že už se blížíme a kde jí najdeme. Seděla doma a sledovala Autosalon neb nás tak brzy nečekala. S pocitem, že máme čas jsem se zastavili v Pardubicích a odlovili dvě krabičky. To už volala Eri kde jako jsme - nějak nám prvně neřekla, že to má na sraziště cca pět minut :-)
Ve Slatiňanech jsme se po malém hledání našli, domluvili pravidlo, že nám Eri nebude napovídat uložení žádné krabice (jako místní je má všechny odlovené) a vyrazili jich pár ulovit do okolí. Hned u té první - u místního krásného zámku jsme se potkali s další skupinkou, kterou doprovázel samotný Alex reviwer - mimochodem fajn chlapík. Chvíli jsme debatovali a pak společně vyrazili do zámeckého parku. Tam jsme obhlédli několik filmových míst (točil se tu seriál Dobrá voda). Pustili jsme se i do jedné multinky, která se zdála být vcelku jednoduchá a časově přijatelná. Finálku jsme hledali marně tuším, že tak v osmi lidech. Pak se kolegové rozloučili neb už se jim blížila hodina startu a my se po chvíli dalšího hledání vydali na jinou tradičku. U místního toku jsme potkali pár opeřených kolegů. Podělili jsme se s nimi o svačinu a už pelášili taky na start. Mezitím se mlha zvedla a udělalo se víc než letní počasí. Z parkoviště to bylo pár metrů do kopečka, vzali jsme to celkem kvapem, protože jsme měli nějakých 13 minut do startu. Pořadatele jsme velmi pobavili, když nás tak viděli tak prý měli za to, že chvátáme nejmíň z Pardubic a doporučovali nám si dát ještě oddech. Když se dozvěděli, že nás takhle vyřídila cesta z parkoviště a když se po chvíli přestali smát, nabídli nám dřívější start, neb daná skupinka zatím nedorazila. Bez váhání jsme to přijali. Erika, která byla jmenovaná dětským kapitánem (jak řekl Libor "malá jsi a uřvaná taky") si vytáhla v nádoby kousek záhadného provázku, který si měla dobře uschovat. Pak jsme dostali křížovku a souřadnice první stage. Trochu nás zarazilo, když nám řekli, že nikdo ze startujících před námi ani po 2,5 hodinách ještě nedorazil do cíle, ale po pokynu jsme se vydali na cestu natěšení na další zážitky. Cestou jsme potkali kolegy, kteří se nás snažili přesvědčit že jdeme špatně. Eri, která je znalá místních poměrů jejich taktiku brzy prokoukla a nátlaku jsme odolali. Odměnou nám byla první stage - tady nám došlo, že provázek na startu byla takový "tahák" a na daných souřadnicích se vyskytuje strom ovázaný provázkem a pod ním jsme našli krabičku s úkolem. Forografie několika jehličnanů, měli jsme zjistit jméno jednoho z nich a zapsat do tajenky. Rychle jsme uložili krabičku zpět a vydali se na další souřadnice. Každá stage ukrývala nějaký úkol, který prověřoval naše znalosti přírody. Otázky se týkaly stromů, ptáků, motýlů, hub, rostlin, stromů, zvířat, půdy, vody, pohádek atd. Statečně jsme doplňovali jeden údaj za druhým. Uživali jsme si krásného dne, povídali si, smáli se, poznávali nová hezká místa. Někdy po čtvrté stagi jsme odbočili na krabičku Pocta Aqualungovi. V podstatě jsme nemuseli mít ani GPSky, kolem místa bylo hotové shromáždění - byli jsme třetí tým , který se přidal k hledání. Dva předešlé tu minimálně dvacet a deset minut marně hledali. Po chvilce okukování mě jedno místo zaujalo a Libor, který stál nejblíž skutečně tuhle krabičku vyndal. Rychle jsme zalogovali a snažili se s náskokem dorazit na další stage eventu, aby jsem si jí užili. Koukajíc do GPSky jsem si nevšimla, kde se vzali, ale najednou se na nás řítily dvě podivné postavy vzdáleně připomínající křížence lidí a zvířat vydávající zvuky jako čerti. No být dítě tak se mi o nich asi v noci zdálo:-))) Z oslíka (já to viděla na divočáka) se vyklubal sám Aqualung a po pár prohozených větách (divili se chudáci co se talo, že tam už půl hodiny neměli žádný tým a my jim vysvětlovali, že se pocta změnila v pomstu a zachytla tam týmy, ale že jsme jim to prošťouchli:-))) jsme se odsunuli stranou, aby jsme nebrali překvapení týmům s dětmi, které mezitím došli od keše. Trochu jsme se tu zdrželi, ale i tak opět vyrazili s malým náskokem k další stagi. Ta byla blesková, Libor věděl odpověď dřív než jsme si to stihly přečíst a krabička byla na místě dřív než dorazil ddalší tým. Snažili jsme s náskok ještě zvetšit a nasadili na mě dost ostré tempo. Některé provázkové stromy jsme viděli už z dálky. Tým pracoval sehraně, Libor a já jsme hlavně navigovali, KBCZ měla na starost vepisování do křížovky, Eri ukládala krabice. Šlo to krásně do chvíle než jsem dostala alergický záchvat. K další stagi jsem se prokýchala a z nosu teklo jak z okapu. Naštěstí tým pracoval bezchybně i při mém výpadku. Další zásek nastal na stagi, kde se dost točila šipka a provázek kdosi odstranil. Trvalo nám dlouho než jsme našli co jsme potřebovali, tým kterému jsme se vzdálili nás mezitím skoro dohnal.
U další stage jsme zase mi dohnali předchozí podle počtu dva týmy. Po pár slovech jsme se vydali zase dál. cestou z předposlední stage jsme získali potřebný náskok ( event nebyl o čase, ale my jsme to vzali jako malou osobní výzvu). Bohužel to bylo do kopce a já měla pocit, že to bude moje poslední hodinka, neb alergie ještě nebyla úplně pod kontrolou a dýchalo se opravdu dost špatně. Na poslední stage jsme ale chodili postupně, tak jsme měli chvíli oddechu. S dalšími skupinkami jsme si potvrdili fakt že tajenka opravdu žádný význam nemá - sice jsme si ověřovali fámu, že je v maďarštině, ale ta se ukázala nepravdivou. Už nás volali na stage a my se na ní vydali. Tady nám brzy objasnili co a jak. Potvrdil se můj tip na možnost, že je tajenka vlastně šifra. Ovšem šifrovací klíč dostaneme jen, když někdo z nás nafouká na spirometru alespoň tři litry. Úkolu se zhostil jako správný chlap Libor a vytáhnul to přes pět litrů. Dostali jsme klíč a hned bylo jasno, tajenka skrývala souřadnice finálky. Holky si také ještě zkusili nadýchat - Kačka se zase jednou ukázala a nadýchala čtyři litry což je prý na ženu velmi dobrý výsledek. Z tohoto velmi zajímavého stanoviště jsme tedy vyrazili k finálce. Tajuplný kufřík nám vydal odměny ve formě CWGčka a lízátka. Nezbývalo než se vrátit na start a zalogovat se. Cestou jsme ještě odlovili jednu krabičku na moc pěkném místě, pořídili památeční foto a pokračovali v cestě. V cíli jsme zjistili, že jsme předběhli docela dost týmů. Nakonec to byl o tři minuty na vítěze druhý nejlepší čas. Ale to je opravdu jen tak pro zpestření, event byl určený hlavně dětem a nemůžeme se s nimi chtít jakkoli měřit. Bylo to o tom si to hlavně užít a to se nám povedlo.
Event byl moc hezky připravený. Stylem trochu piřipomínal náš Geoden a proto si umím představit co za tím bylo práce a starostí. Zaměřování stagí, místo pro finálku, křížovka, všechny krabičky - moc se nám líbila muchomůrka a housenka. Evidence startujících i koordinace na místě. Ač všichni dospělí, tak jsme si to všichni moc užili od začátku do konce. Napjatě jsme čekali co z té záhadné tajenky vyleze. Také nás trasa protáhla krásnou přírodou a místy které opravdu stály za to.
Chvlíli jsme se zdrželi v cíli a pak pod Eričinou taktovkou vyrazili ještě na dvě nejbližší krabičky a potom zpátky do Slatiňan na výborný oběd. Skvělé jídlo, točená žlutá limonáda a dobrá nálada způsobila že jsme tam strávili skoro dvě hodiny. Pak nás, ale Erika vzala ještě na zmrzlinu - u tří stánků mnoho druhů výborné tořené zmrzliny. Nešlo odolat a každý jsme si dali minimálně dvě. Zdaleka jsme nebyli sami, prostranství před stánky bylo neustále zaplněné a chvílemi to vypadalo jako by sem lidi přívážel autobus.
Pak jsme se přeci jen ještě hecli k nějakému výkonu a dojeli do Chrudimi. Libor si přál odlovit nějakou tu místní "babičku" a hned u první jsme se notně zasekli a zaznamenali druhé dnešní DNF. Pak se ale štěstí začalo usmívat a krabičky nás protáhli moc pěkným městem. Jako třešinku na dortu nás Eri vzala na Pardubskou Fortnu. Úžasná záležitost nás dostala pod zemský povrch, kde jsme lovili krabičku v ledovém kříšťálovém jezírku.
Pak už jsme se bohužel museli rozloučit a vydali se na cestu zpět. Vysadili jsme Kačku a s Liborem jsme pak ještě u nás došli na mou archiválii, kterou si symbolicky odlovil jako poslední návštěvník před demontáží. Někdy v půl jedenácté jsem zase plna dojmů dorazila domů.
Díky celému týmu za další skvělý den, Erice za bezkonkureční průvodcovské služby a pořadatelům za přípravu moc pěkného eventu.
(Irilee)