Okrouhlík volá MYDAY 2013

Kod akce :

Kdy : 20.4.2013

Kde : Okrouhlík (Praha)

Kdo : Spadi, Irilee, KBCZ, Farmák, weri.cz

Okrouhlík volá MAYDAY / CITO víkend 20.4.2013

Jelikož se Společenstvo Haspirja baví nejen zakládáním eventů, ale občas na nějaký i zajde, je tu první reportáž z účasti na jednom záslužném.

Málokterému kačerovi unikla informace o celosvětovém CITO víkendu. Ani my jsme nechtěli zůstat pozadu a tak jsme se ohlíželi po nějaké možnosti se zapojit. Volba nakonec padla na Okrouhlík – je pro nás nejblíž a pro Spadiho navíc srdcová záležitost.

V osudný den mi zase budík zvoní neúprosně brzy. Je sobota a to běžný člověk, který má volno z postele nespěchá. Jelikož nejsem běžný člověk, ale cvok, co se chystá pobíhat v nepříliš pěkném počasí s igelitovým pytlem v ruce a sbírat bordel po jiných, strojově vstávám a vyrážím na autobus.

Po půl hodině vystupuji na konečné v Kobylisích a velmi rychlým krokem ( kdo mě zná, ví že je to pohyb, který běžně nevyhledávám) mířím k tramvaji kde máme sraz s ostatními. K mému překvapení nikde nikdo a do odjezdu smluvené tramvaje ještě pár minutek zbývá. Záhada brzy vysvětlena – ti bídáci mi ujeli…

S mírně skleslou náladou tedy čekám na další tramvaj. Pár lidí mě zkoumavě sleduje a mě až později dochází, že jsou zaujatí haspirjáckou plackou, která mi hrdě svítí na hrudi. Jak by taky ne, na Vychovatelně zjišťuji, že to jsou vesměs kačeři, mířící tamtéž co já. No taky tam na mě čeká zbytek posádky ve složení Spadi, KBCZ a Farmak. Snaží se chabě vymluvit, proč nemohli ty tři minuty počkat v Kobylisích a nakonec to hodí na Farmaka.  Že by mě to příliš uspokojilo se říct nedá, ale už jsme na daných souřadnicích.

Tady mi náladu velkolepě spravuje alespoň weri.cz, který se dělí o suvenýry z Belgie. Po krátkém rozhovoru přichází základní instrukce, vytahujeme reflexky, fasujeme rukavice gumové a klasika rukavice – po navléknutí zjišťuji, že nějak nelze ohýbat prsty a přemítám, jak v tomhle vybavení něco seberu. Z myšlenek mě vytahuje Oťas ještě větším dilematem – prý chlapi na hard terén s pořádnýma eklíkama, ženy a děti na snažší terén s běžným eklíkem. Koukáme na sebe s KBCZ a přemítáme co s tím, neb se nám nechce trhat bandu.  Nakonec padá rozhodnutí, že jdeme s hard skupinkou, neb kdyby šli kluci s námi, tak se budou cítit blbě a takhle aspoň my budeme za „tvrďáky“…

No lidí je hodně, takže najít nějaký ten bordel není jen tak. Farmak a Spadi v nedohlednu, KBCZ má potřebu lézti po svazích a já sbírám fujtajbly kolem cesty. Občas zvedám oči a sleduji ten hon na odpad – doslova hon, každý chtěl ukořistit ten největší či nejoriginálnější sajrajt. Cestou potkávám kopec známých a v příjemné atmosféře přichází okamžik, kdy už není co sebrat. Ovšem ještě není konec, v rámci další volby volíme svah pod zahrádkami. Tam je terén ještě zajímavější a i odpad začíná být dost rozmanitý. U prvního křoví se Farmak snaží svým klacíkem sundat kvalitní supermarketovou nerozložitelnou igelitku. Jednoduchý počin se mění v litý souboj, igelitka je šťourána zleva i zprava, ovšem stále se odmítá pustit. Farmak po chvíli přitvrzuje a snaží se na to jít přes větve. To už má kolem minimálně čtyři fanoušky, kteří se mu snaží poradit. Igelitka je stále velmi statečná a drží, seč jen může. Nakonec je však přemožena a skupinka se může přesunout dál.

S hustým porostem tu bojuje skoro každý. Sbíráme směs střepů, odpadků, kuchyňského náčiní, elektro výbavy a blíže neidentifikovatelných věcí. Postupně se propracováváme ke konci, kde už čeká skupinka ostatních, nacházíme tu i Spadiho, kterého jsem do té doby potkala jen jednou. Chvíli debatíme a pak mě upoutává kůň na obzoru. Naděje, že je to konečně ten onen princ na bílém koni se záhy rozplývá. Bílý kůň by sice odpovídal, ale prince si představuju přeci jen trochu jinak. Poprvé projede beze slova, za chvíli se objevuje z jiného směru a to už hlásí, že koník se bojí pytlů (divná úchylka i na koně). Čekáme, až koník projede a v té chvíli netušíme, že tudy kdoví proč projede ještě třikrát…

No to jsem ještě netušila, co se bude dít v after programu…

Po závěrečném proslovu se všichni rozešli a my se rozhodli ještě sem tam něco posbírat. Obešli jsme minieventy u nejbližších krabek a pak jsme zamířili pod vedením Spadiho k Urban Legend: 3x a dost. Tam jsme také přepadli skupinku kolegů, kteří se zrovna chystali k odchodu. Vypadali pobaveně a jediné co mě trochu zarazilo, že jeden je v podstatě do pasu mokrý.  V tu chvíli začal Spadi dělat podivnosti. Odepínal si nohavice, rozvazoval boty. Pak otevřel svůj převeliký, přetěžký batůžek (rozuměj krosnu) a z jeho útrob vytáhl podezřelou tašku. No nebudu to napínat, ve chvíli měl nasazené holiny. Po porovnání hladiny s kolegou si to však rozmyslel a my se s KBCZ dočkaly promenády ve spodním prádle. No než jsme se vzpamatovaly stal se Farmak dalším modelem. Kluci zmizeli kdesi pod povrchem a KBCZ chvilku po nich taky, aby dokumentovala. Já zbyla coby hlídač svršků a spodků nahoře. Po chvíli se zase začali objevovat a k mému překvapení Spadi vůbec nevypadal šťastně. No nedivím se, voda v holinách, mokré nedostatečně oblečené nohy a vcelku zima by pokazila radost z krabice každému. Ale jelikož je Spadi vždy připraven a vytáhl komlet náhradní oblečení, přeci jen zvítězila ta radost. 

Po náročném lovu jsme si zašli na tuze dobrý oběd.  Z Farmaka tam po CITU a následném lovu opadalo asi pět kilo bahna, takže odcházel kvapně, aby si toho nikdo nevšiml. Jelikož jsme pořád ještě neměli dost, vyrazili jsme na moc pěknou wigovku a pár dalších kousků a večer se rozjeli do svých domovů s pocitem dobře stráveného dne.

(Irilee)