Jak to vidí Irilee

No to byla zase jízda…

Společenstvo Haspirja dorazilo ve složení Spadi, X-Jam, Farmak, KBCZ, Irilee a Zrha (jakožto fotograf a morální podpora, která se místo povzbuzování královsky bavila tím, jak jsme si vedli :-)))

Nikdo z nás žádný z dřívějších ročníků neabsolvoval a tak byl tento event obrovskou neznámou. Věděli jsme, že bude zázrak se včas přihlásit a když se to podařilo, byl to malý zázrak - a zdaleka nebyl poslední.

Předem jsme věděli, že jakožto naprostí nováčci a teprve se sehrávající tým objevující vlastní možnosti budeme rádi, když tuhle výzvu přežijeme a na konci se za sebe nebudeme stydět. Chtěli jsme si to tu maximálně užít a poznat něco nového.

Naše "dovednosti" se naplno prokázaly už večer. Celá atmosféra nás natolik "zblbla", že jsme zadání splnili vcelku záhy, ale prostě jsme si nevšimli, že už ho máme a docvaklo nám to až po "kopanci" v okamžiku, kdy byl sál v podstatě prázdný. Jak probíhala samotná noční akce se jen těžko vysvětluje - snažili jsme se dbát na pokyny raděj se držet cest (nevím proč se nám všechny schovaly), sledovat bludičky (ty se nám taky schovaly) a varování, že cesta za šipkou přidá na terénu (to jsme si ověřili víc, než se nám líbilo a potvrzujeme, že organizátoři nekecali). No zkrátka se nám povedlo zakufrovat už u první stage a toho jsme se už nezbavili - po zdolání blíže neurčeného počtu krpálů, přechodů potoka, posedů a roklí, jsme se dostali do míst, která kdyby nás potkala za dne tak asi utečeme. Z posledních sil jsme zdolali ten poslední minimálně čtyřkový terén a klidným, ztichlým lesem (všichni už byli dávno pryč) jsme konečně našli inspektora, který už pomalu odjížděl (jak by taky ne, když jsme dorazili 20 minut po týmu, který vyrazil na trasu poslední). V podstatě se po nás pomalu vyhlašovalo pátrání - kontaktní telefon nedopatřením zůstal v tichém režimu, nebyli jsme na startu, u inspektora ani v cíli...  Střelnici jsme našli už v pohodě, ale ani tady jsme si nepomohli, a kdyby pořadatelé neměli potřebu spánku tak tam stojíme možná ještě teď.

Ale stále jsme ve hře.

Po ránu to však bylo zase nahnuté. Ovšem po počátečním zmatku a chaosu jsme se dali trochu dohromady a nakonec získali potřebné instrukce pro pokračování na jednotlivých misích. Hned první nám dala celkem zabrat – začátek šel, nějakou tu šifru dohromady dáme, pomalu postupujeme, ale tak snadné to nebude, máme v ruce cosi, co vypadá jako parodie na čínské písmo. Trávíme tu vcelku dost času a než ji stihneme uzavřít finálkou, je zrovna čas na návrat k výcviku. Nechce se nám prohlubovat bodový mínus a tak vyrážíme raděj v předstihu.

 Netušíme, co nás čeká, ale bereme to s humorem, soupeřem nám je tým Přesmrtvoly, který je o pár hodin později vyhlášený celkovým vítězem a tedy je drtivá porážka, která neomylně následovala vcelku omluvitelná. První stanoviště vypadá vcelku prazvláštně, organizátoři  neváhali vybydlet svá obydlí a uprostřed loučky nainstalovali dvoje dveře i s futry. Úkol zněl jasně – vyrobit paklíč a odemknout je. X-Jam zaklekává, měří, vybírá nástroje, neohroženě mává kladivem a za chvíli má cosi vyrobeno a nastává chvíle pravdy. Naše dveře naším paklíčem prostě otevřít nelze (dveře protihráčů kupodivu ano), navrtání trezoru už je jen otázkou cti. Na další stage jsme byli vyzváni, ať vybereme zástupce na zkoušku smyslů (co člen to jeden smysl). Pečlivě jsme zvažovali, kdo se do čeho pustí (to se neosvědčilo). Spadi prošel zkouškou hmatu (poznat předměty v krabici), KBCZ se pustila do ochutnávání podezřelých směsí v sáčcích, X-Jam se pustil do záhadných mikrovek napuštěných různými vůněmi (povedlo se mi to později vyzkoušet a po třetí ampuli jsem už necítila vůbec nic, takže klobouk dolů), já šla na sluch – podle zvuků ve sluchátcích bylo potřeba zaznamenat trasu prchajícího zločince (doteď nechápu, jak kolega z druhého týmu dokázal v té rychlosti namalovat tak precizní trasu…) a Farmak dostal zkoušku zrakovou, tedy identifikovat a zapamatovat si předměty v šuplíku. Přesmrtvoly  neměli slitování a zaslouženě nás převálcovali.  Samopal jsme splnili – s menšími rozpaky se toho ujal X-Jam. Nešťastně mu vypadlo pár částí, aniž by stihl omrknout, jak k sobě pasují a to se u skládání projevilo. Nakonec však čestně dokončil.  Střelba na terč ukázala, že máme mezi sebou netušený talent – KBCZ sázela s téměř 100% jistotou jednu ránu za druhou jak ve stoje tak vleže a nechala nás jen tiše zírat. Bohužel tady jsem týmu nepomohla – už léta o sobě vím, že netrefím vůbec nic ani z pár centimetrů). Poslední zastavení v kempu vypadalo nadějně, Farmak se podobných výzev nebojí a tak se podruhé vrhnul do vln a soupeři byl víc než kvalitní konkurencí  hotovo měl jen o malou chvilku později a to dávalo naději na pozemní část, bohužel Spadi našel hasák o něco později než protihráči.  No kemp nás příliš nepotěšil – silný soupeř, nevalný výsledek, ale vzchopili jsme se a vydali se dokončit ranní misi abychom se dostali alespoň do plusových hodnotJ  Na místě jsem hledali opravdu dlouho, krabice byla skryta tak nenápadně, že to bylo spíš o štěstí. K našemu překvapení jsme si mohli zalogovat TTF a tím se trochu zvedla morálka. Už jsme nebyli v mínusu, alespoň jednu misi jsme zkompletovali a tak už to nebyla tak strašná ostuda.

Další se nám vcelku podařila, Farmak nás už potřetí podržel v boji s vodním živlem a i tuhle misi se podařilo zakončit úspěšně. Ovšem přechod mostu a naprosto úchvatné pohledy nás zase odváděly od hry. Totálně nás uzemnil jeden z týmů GeoWestu.  Přehráli nám skladbu „čtyři nohy na kovovém mostě“ neuvěřitelným způsobem, v dokonalém souladu přeběhli, sestoupili, naskákali do vody a než jsme se stihli vzpamatovat už zase most duněl.

U velké vlakové loupeži jsme zdárně prošli úvodem – to bylo potěšení pro Farmaka místem a tématem a X-Jam si jako jediný kuřák mezi námi láskyplně pohrál se šifrou, ale na jedné z dalších stagí jsme zakufrovali tak děsivě, že jsme nakonec poprvé a naposledy volali centrálu. Nakonec jsme s velkým časovým skluzem a díky nápovědě i tuhle misi zdárně dokončili.

Po vlakové loupeži jsme se přesunuli na poštu. Tady byl velkým nepřítelem hlavně terén, zastávku jsme prohledávali zbytečně dlouho a pak jsme bezradně seděli nad první sadou známek. Po nalezení nápovědy jsem naštěstí dostala nápad a ono to bylo ono. Vzhledem k tomu, že občas neumím své myšlenky správně vyjádřit tak vznikla legendárná hláška "od vykousance k vykousanci".  U druhé sady známek přišel nápad už při pohledu na druhou a souřadnice vyšly nečekaně lehce, takže bylo zavrhnuto jít pro nápovědu (ušetřilo nám to jeden ošklivý krpál navrch) a další mise byla naše.

Pak už nám moc času nezbývalo, bylo nám to skoro líto, začínali jsme se rozjíždět, ale už bychom to nestihli, tak jsme doplnili pár bonusů, pořídili pár fotek a došli k závěru, že už to lepší nebude. Celkem s předstihem jsme dorazili do hlavního stanu a doufali,  že to nebude tak velká ostuda. Výsledek byl očekávaný, poslední místo jsme si prostě ujít nenechali. Při vyhlašování pro nás byl velkým překvapením počet bodů. Naprosto netušíme jak se nám to povedlo - doteď podezříváme organizátory, že nám nějaké body přidali, aby to nebylo tak drtivé:-)))

Už máme taky pár akcí na kontě a známe pořadatelské peripetie. Ovšem kolik úsilí muselo stát sestavit dohromady něco tak geniálního, jako tento event, si mnoho lidí představit nedokáže. Všechno promyšlené, fungující, dotažené do nejmenších detailů. Věci, které pořádně zavařily tělo i mozek, věci nad kterými zůstával rozum stát i věci, které vyloudily úsměv. Spousta záludností, zkoušející postřeh a pozornost, nechyběli malé zákeřnosti, zkrátka koncentrace věcí, které si vyžadovali naprostou koncentraci, dobrá rozhodnutí a souhru.

 Potkali jsme známé a poznali nové kolegy  - osobně jsem se moc ráda setkala a prohodila pár slov se zástupci GeoWestu, a poznala tak pár tvůrců krabiček, které mám velmi vysoko na žebříčku. Tým to zabalil vcelku brzy a já osiřela na centrále. Pod tíhou dojmů se mi zkrátka spát nechtělo a tak jsem poměnila pár koleček a pak se nechala zlákat zvukem kytary na terasu. Sedět po skvěle stráveném dnu pod nebem plným hvězd, zpívat s ostatními a zapomenout na všednost byla nádherná tečka. Nakonec jsem si tu dvanáctistrunku na pár písniček taky vyzkoušela a někdy po půl čtvrté ráno jsme jako poslední skupinka zavírali ten opravdu dlouhý den. Ještě jsem chvíli před chatkou debatila s DangeMask a zbývalo pár minut do čtvrté hodiny když jsem zapadla do postele.

Ráno se podařilo odlovit Kaštanovu vodní tyč a pomalu jsme vyrazili na cestu. Neodpustili jsme si ještě pár úlovků po okolí (které je tu mimochodem víc než parádní) a nastala ta smutná chvíle loučení.

Ač poslední , tak jsme si nevedli zase tak úplně zle. Nasbírali jsme spoustu zkušeností. Každý si tu určitě našel něco, co ho pěkně potrápilo i potěšilo. My jsme se nakonec rozhodli si to všechno užít společně a tak jsme sice nesplnili skoro žádné mise, ale legrace byla celý den.  Pomalu začínáme profilovat jednotlivé členy – Spadi byl výborným administrátorem, dokázal ohlídat všechny potřebné papíry, hlídal bonusy, nikdy nezapomněl do karty zaznamenat potřebnosti a hlídal trasy, X-Jam byl zase hlavním šifrovačem, občas předvedl operace které jsem opravdu nechápala, Farmak je hlavní /taky jediný/ lezec a vodu si vysloveně užíval, KBCZ  nám ukázala, že v ní třímá velký střelecký potenciál a bežec, já si zase celkem libuji v logických dedukcích. Zrha nám dělal fotografa, když jsme mu zrovna neodjeli tak nás doprovázel, trousil jednu hlášku za druhou a tak trochu zákeřně se bavil naším občasným tápáním.  Rozhodně jsme poznali taky spoustu vlastních slabin a máme hodně co dělat abychom mohli příští rok třeba pomýšlet na předposlední místoJ

Bylo to zkrátka skvělé a dík patří jak geniálním organizátorům, kteří dokázali připravit pro ostatní nezapomenutelný víkend, věnovali spoustu času, práce i materiálu pro to, aby potěšili pár dalších lidí. Mají můj velký obdiv a respekt.

Taky díky ostatním, že mě do téhle šílenosti zapojili a v průběhu víkendu nezabili.

IRILEE